Je známo, že nejstarší návrh na spoutání Vltavy na horní toku pochází z roku 1892. Předpokládal zřízení přehrad u Borové Lady, Strážného a Želnavy. Projekt však nebyl realizován, neboť se vyskytly problémy s majiteli pozemků. Teprve ve třicátých letech dvacátého století byla přehrada navržena do oblasti Lipna. Dočetl jsem se, že v roce 1948 došlo ke zpracování studie. Dva roky předtím byly však již započaty průzkumné a přípravné práce.
Výstavba trvala od roku 1952 do roku 1958. Uvádí se, že při ní se vytěžilo více než milion kubických metrů skály a zeminy. Zpracováno bylo téměř půl milionu kubíků betonu. Zedníci spotřebovali pět milionů cihel. Před zátopou bylo zapotřebí pře- místit na pevninu do vyšších poloh silnice, železnici a dokonce i hřbitovy. Některé tehdejší šumavské vesničky, osady, samoty a cesty zaplavila voda, například obec Dolní Vltavici včetně kostela a kamenného mostu se sochou Jana Nepomuckého.
Taky se mi doneslo, že ve Frymburku byl zatopen starobinec, v němž prý kdysi po nějakou dobu pobýval Jára Cimrman. Byl sice zařazen při nástupu do skupiny Dobře živený muž, ale opouštěl ho pohublý, aniž si to přál. Inspirovalo jej to k sepsání libreta operety Binec ve starobinci.
V zatopené oblasti Lipna byly pokáceny lesy a na březích k jejich zpevnění provedena nová výsadba. Mnozí mazaní člověkové šikovně použili stavební materiál z demolic bývalých usedlostí a postavili si tam v okolí z něj chaty a chalupy. Přibyly zde postupně také hotely a penzióny. A po jezeru začala lodní přeprava na loďkách i na parníku. Zalíbilo se tam rybářům, byl to pro ně ráj. Zlatou rybku se však zatím nikomu nepodařilo ulovit. V zimě jsou na zamrzlé hladině k vidění, slyšení a fotografování bruslaři, malí i velcí, obojího pohlaví.
Je psáno, že lipenské jezero má rozlohu 49 km2, délku 40 kilometrů a po obvodu měří 150 kilometrů. V nejširším místě je 14 kilometrů široké. Na stavbě pracovalo 33 tisíc lidí a vyžádala si náklady 640 milionů Kč. Kolik by to stálo asi dnes? Porovnejme to třeba s rohlíkem. Tenkrát stával třicet haléřů, dnes stojí desetkrát tolik.
Dvacátého září roku 1959 lipenská hydrocentrála dodala do rozvodné sítě první kilowatty. Stalo se to velkou událostí. Rozkřiklo se, že Lipno prý šetřilo denně vlak o 46 vagónech uhlí. Bylo to na svou dobu technické dílo, které zasluhuje obdivu. Říká se mu jihočeské moře.
A v tomto moři jsou tři ostrůvky. Ten největší, jmenuje se Králičí, je k vidění u Lipna nad Vltavou. Má plochu 700 m2. V roce 2010 na něj byly vysazeni králící. Lipenský starosta tam pro ně nechal udělat boudy a krmítka. Přes zimu byli odstěhováni na pevninu do králíkáren, na jaře se opět vrátili na ostrov. Skotačili tam deset let – do roku 2020. Pak byli staženi, protože neukáznění turisté – halamové odkládali na ostrov své nechtěné psy, což vyústilo zraněním králíků a morčat. Co se stalo s těmi psy, nevím.
Ale vím, že další ostrov se jmenuje Tajvan. Nachází se na jihovýchod od Horní Plané. Je porostlý lesem. Nedaleko od něj je třetí maličký ostrůvek.
Vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo dopídit se, zda se vyskytuje v lipenské vodě nějaký vodník, požádal jsem pana Martenka, aby ho do tohoto článku aspoň zvěčnil. Vyhověl mi a přikreslil ochotně ještě sumce, který je prý s tím vodníkem kamarád. Občas se spolu vydají pod lipenskou vodou na výlet. Je tam toho hodně k vidění. Třeba celá vesnice. Jednou se jim taky stalo, že tam natrefili promenádit zlatou rybku. Něco zrovna hledala. Pomohli jí. A povedlo se. Moc to prý seklo téhle rybí slečince. Škoda, že jsem u toho nebyl, abych se taky pokochal a měl zase o čem psát. „Nezoufej, někdy příště třeba k tomu dojde, když budeš mít zrovna kliku a budeš se promenádit jako důchodce pod lipenskou hladinou,“ potěšil mě pan Martenek. Dám na něj jako vždycky.
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel, humorista
kresba Miloslav Martenek, taky humorista