Bývalá českokrumlovská kasárna ve Vyšném toho dost pamatují. Původně to byl zemědělský statek, patřily k němu okolní polnosti a skleníky. Jmenoval se Nový dvůr. Za druhé světové války tady postavili Němci dřevěné baráky (ubikace) pro vojáky wehrmachtu, konaly se tu odvody a po výcviku byli odesláni bojovat na frontu. Koncem války došlo ke vzpouře. Několik vojáků, kteří odmítli bojovat, byli za trest zastřeleni. Po válce se kasárna stala místem, kde se soustřeďovali němečtí občané k odsunu. Z nedalekého krumlovského nádraží odjel první transport 26. února 1946, dva vlaky po dvaceti vagónech. Celkem došlo toho dne k odsunu 334 mužů, 705 žen a 161 dětí. Cílovou stanicí byl bavorský Furth im Wald.
Pak se počátkem padesátých let v těchto kasárnách usídlila místo wehrmachtu československá lidová armáda, motostřelecký pluk mistra Jana Husa. Uvádí se, že počet vojáků se pohyboval v rozmezí od 1200 až 1500. Započítávali se do počtu obyvatel města. V padesátých letech bylo vidět za plotem i pétépáky.
Kromě několika nových budov – kuchyně s jídelnou, štábní budovy a nových ubikací, byl vybudován také sportovní stadión s fotbalovým hřištěm, hřištěm na košíkovou a atletická dráha. Tělovýchovná jednota, která při této posádce vznikla, nesla název Dukla Český Krumlov (v jednu dobu se jmenovala Palcát), a měla i cyklistický oddíl – středisko armádního vrcholového sportu, v němž si kroutili vojnu na kolech i reprezentanti. Působila zde rovněž posádková hudba s kapelníkem panem Polákem. Hrávala na náměstí promenádní koncerty a na Prvního máje v průvodu. V roce 1968 si sem přijeli pro vodu Rusové. Ale nedostali ji.
Odkroutil jsem si v těchto kasárnách základní vojenskou službu a pak tu byl i jako záložák na vojenském cvičení. Leccos si pamatuji.
Naproti štábní budově se nacházelo velké nástupiště, říkalo se mu buzerplac, kde se pochodovalo levá pravá. S tribuny tomu přihlížel velitel pluku a štábní důstojníci. Byla to taková šaškárna. A nejen při tom pochodování. Ostatně různých šaškáren jsme si tenkrát užívali i v civilu. Na vojně to bylo více klaunovské.
Mnozí vojáci z povolání (důstojníci a praporčíci – říkalo se jim lampasáci) chodili „chlastat“ a hrát karty do hospody U Nádraží. Tam by byli k nalezení v případě bojového poplachu. Vojáčci, hlavně mazáci, vyráželi načerno opačným směrem, kolem posádkového prasečáku nebo dírou v plotě k Rumcajsovi do vyšenské hospody. Ve sklenicích od okurek a v ešusech donesli pivo kamarádům do kasáren, aby bylo na vojně veselo a radostně se jim stříhal metr. Na půdě plukovního zemědělského hospodářství pobývaly občas běhny. Vojáci, co se tam starali o prasata, jim dodávali proviant a ty děvy se jim za to odvděčily po svém.
Vzpomínám, jak bylo nakaženo několik vojáků filckami (veš muňka). Stala se z toho mimořádná událost a lapiduchové z ošetřovny prováděli prohlídky ochlupení, jestli někdo další není nakažen. Hrozilo, že by těmi filckami byla ohrožena bojeschopnost pluku a nepřítel toho mohl využít.
Mnohé by se dalo ještě vyprávět. Třeba to, že kdosi z velících důstojníků usoudil, že kromě střílení ze samopalu, z děla nebo z tanku musí umět voják československé lidové armády z krumlovských kasáren taky si nainstalovat prezervativ. Učila je to tady známá česká herečka. Je mi stydno uvádět její jméno. Jestli to učila i jinde, to nevím.
Vypráví se také zkazka o proviantním důstojníkovi, který když dostal z divizního štábu rozkaz nahlásit jim skladové zásoby brambor pro plukovní kuchyni, poručil několika „bažantům,“ aby brambory spočítali. Pak to číslo zaslal na velení divize. Jestli si to číslo bažanti vycucali z prstů, nikdo nevěděl.
Taky se rozkřiklo, že náčelník posádkové věznice když nalezl při ranní kontrole na podlaze cely zápalku, tak zařval: „Co tady dělá ta kláda!“ Poručil přinést z pryčny deku. Čtyři vězni ji dle jeho rozkazu pak chytili každý za jeden cíp a pátý musel z podlahy tu sirku na povel sebrat a hodit do rozprostřené deky. Náčelník zavelel odnést ji ven a hodit z deky do odpadkového koše. Protože se nedíval, tak ji vězni vyhodili, kam je napadlo.
Ale i v těchto kasárnách platilo, že vojna není kojná. O všelijaké buzerace nebyla nouze. Základní vojenskou službu si v tomto pluku, ale i v jiných, odsloužilo také hodně Slováků, Češi zase na oplátku vojančili ve slovenských kasárnách. Taková byla socialistická vojenská zvyklost.
Brzy po listopadové revoluci se v roce 1990 z kasáren stala Výcviková základna mírových sil, prapor rychlého nasazení NATO. Naverbovaní zájemci se tady učili střílet a anglicky. Došlo k vybudování nových budov a ploch, opravám a úpravám stávajících, např. zde vznikla moderně vybavená ošetřovna na úrovni polikliniky, v níž nechybělo ani gynekologické oddělení, rehabilitace, stomatologické ordinace a operační sál. Zrekonstruována byla kuchyně. Postavily se nejnovější technikou vybavené učebny. S vrtulníkem zde přistál také prezident Václav Havel, aby okoukl, jak to vypadá. Pod názvem UNPROFOR byla jednotkami této základny, říkalo se jim modré barety, uskutečněna první mírová mise OSN ve válce v Jugoslávii.
Od roku 1997 se stal součástí této základny Vojenský výcvikový prostor Boletice. Dovolím si odbočení.
Armáda měla pak zájem odkoupit v Českém Krumlově pro tuto mírovou základnu hotel Vyšehrad a zřídit v něm po úpravách kulturně společenské a hotelové centrum. Příslušné úřady však tyto úpravy nepovolily, zejména požadavek na dostavění jednoho patra jim vadil. Ke koupi tedy nedošlo. Hotel chátrá dál. Stal se ostudou města.
V roce 2002 se začalo mluvit o možnosti, že by armáda opustila kasárna a předala je městu k využití. Tehdejší městská reprezentace se však snažila, aby toto výcvikové centrum zůstalo zachováno. Vycházela zejména z toho, že zde byla vytvořena pracovní místa i pro občany města a ta by se tím ztratila. Také zásobování proviantem, potřebným konzumním a dalším zbožím i útraty v restauracích to vše mělo podstatný finanční význam pro místní podnikatele.
A co bylo dál?
Zlom nastal v roce 2007, kdy armáda kasárna opustila a ministerstvo obrany (Organizace Vojenské lázeňské a rekreační zařízení) na základě tří darovacích smluv v celkové hodnotě 282 miliónu celý areál bezplatně předalo městu. Jednalo se o 22,5 hektarů plochy. Pro vedení Českého Krumlova tak vznikl problém co s kasárnami? Uvedu tři pokusy o jejich využití, které jsou mi známy.
Prvním bylo vypracování studie, že by se tento areál zcivilnil a vznikl zde volnočasový parkový prostor, domov důchodců, byty, sklady a vyčlenily se pozemky pro individuální výstavbu rodinných domů i pro potřebné objekty občanské vybavenosti. K ničemu ale nedošlo. Uvádělo se, že problémem je složité odkanalizování v případě nové výstavby. Zjistily se ekologické závady, zejména výrazné zamoření zeminy bývalého autoparku naftovými produkty. Areál byl zakonzervován a hlídán, několik starých a zchátralých objektů demolováno. Ani nikdo z podnikatelských subjektů či developerů neprojevil o něj reálný zájem. Při ceně pozemků v místě a čase tehdy obvyklé se uvažovalo o finanční hodnotě ve výši přes sto deset miliónů korun. Čas běžel dál.
Druhá možnost využití se naskytla v roce 2013, kdy se na vedení města obrátil dr. Gaudenz Assenza, národností Švýcar, profesor Palackého Univerzity v Olomouci, že by se svým týmem na území těchto bývalých kasáren postupně vybudoval kampus (vysokoškolský areál). Vznikla by University for Future (univerzita pro budoucnost), na níž by mohli studovat zájemci o vzdělání z celého světa. A dodal, že podobnou představu vybudovat evropskou univerzitu ve svém dominiu měl už v 16. století Vilém z Rožmberka.
Podle pana Assenzi by se jednalo o mezioborové studium. Předpokládal, že by zde mohla vzniknout také základní a střední škola, prostor pro výstavbu rodinných domů, avšak v jiném strukturování a lokalizaci než bylo v předchozí studii zamýšleno. Svou vizi představil na veřejné prezentaci a následně na jednání zastupitelstva. Obou těchto akcí jsem se coby zastupitel zúčastnil, zajímalo mne to. Pan Assenza mi připadal jako člověk, který, co se týče vystupování a rétoriky, je dokonalý profík, což v praxi znamená, že aby někoho dokázal přesvědčit, musí umět nejprve prodat sám sebe. To dokonale zvládal. Mluvil dobře česky, zábavně a věcně. Jeho přednes byl vyvážený a srozumitelný. Zastupitelům se jeho univerzitní idea zalíbila. Starostu města zastupitelstvo pověřilo, aby s ním vedl další jednání s cílem vyjasnit zejména financování projektu. Takový dotaz už i při prezentaci zazněl. Pan Asssenza odpověděl, že nejprve je nutno mít dobrou vizi, vědět co chci, pak teprve shánět a získávat peníze. Věřil, že finanční prostředky na realizaci svého projektu obdrží zejména od Evropské unie. Na zpracování projektu už je prý získal. Troufám si říci, že tento projekt se mi jevil s ohledem na dosavadní nevyužití prostoru kasáren jako zajímavý. Z těchto jednání však vyplynulo postupně několik otazníků a aspektů, na něž bylo zapotřebí znát konkrétní odpověď před rozhodnutím města. Jednalo se zejména o způsob a reálné zdroje financování výstavby, získání akreditace od ministerstva školství, realitu počtu studentů, financování provozu celého kampusu, jakým způsobem a za jakých podmínek by se město na tomto projektu případně podílelo, jaká by byla jeho úloha.
Z tohoto projektu sešlo a areál zůstal nadále nevyužit. Zlikvidovaly se zbylé dřevěné ubikace, provedly některé terénní úpravy, vyčištění ploch od náletů a částečně byly městem, odborem majetku, pronajímány či městem využívány některé skladovací a parkovací prostory. Zůstal i nadále ve dne i v noci hlídán.
V letošním roce se zrodil v pořadí třetí projekt, jak celý areál kasáren využít. Veřejnost má možnost se s ním seznámit. Měla by tam vzniknout nová městská čtvrť. Věřme, že do třetice se to podaří zrealizovat. Však už je na čase. A napadá mne, že ta nová městská čtvrť by mohla převzít třeba původní název Nový dvůr.
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel
kresba Miloslav Martenek
Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.