logo-krum-new

Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.

OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Quo vadis, otáčko?

Než jsem začal psát tento článek, spočítal jsem,  že už osmnáct  ministrů kultury jakmile si něco z krumlovským otáčkem začali, montovali se do něj, tak skončili  s ministrováním.
Takovou kouzelnou mocí otáčko disponuje, troufám si jako rodilý Krumlovák a humorista zmínit.  Může za to jeho genius loci, kvůli němuž jsou všechna představení většinou vyprodaná. Jihočeskému divadlu nasype každý rok do kasy  čtyřicet miliónu korun.  Jinak by nemohlo být čtyřsouborové jako nejsou  jiné regionální scény.  Budějčáci by například byli ochuzeni o balet.  Nelze opomenout i multiplikační efekt pro podnikatelskou sféru Českého Krumlova,  který lze odhadnout  na dvacet pět miliónů korun. Ba co víc, otáčko město bezpochyby proslavilo.
A důležité je hlavně to, že se z něj nestalo divadlo s komerčním repertoárem. Prezentuje umělecky hodnotná, zejména klasická díla, vhodná do přírodního prostředí.

Stávající hlediště, v pořadí čtvrté,  které uveze  644 diváků, se roztočilo v zámecké zahradě v roce 1994. Bylo  kolaudováno pouze jako stavba dočasná na pět let (do května 1998). Posléze byla lhůta prodloužena o dalších pět let. A pak se prodlužovalo dál. Proti tomu podávali památkáři odvolání. Otáčko nemělo sice nic jistého, ale fungovalo z roku na rok vesele dál, lákalo stále více diváků. Za celou dobu trvání  jich  shlédlo představení přes dva milióny.
Nad jeho  umístěním v zámecké zahradě  se hodně  durdil ministr kultury Pavel Dostál (1998 –  2005).  Naopak Vítězslav Jandák, který ministroval  po něm (2005 –  2006), památkáře, zejména zámeckého kastelána, naopak zkrotil. Dokonce před televizní kamerou, aby to viděl celý národ. Ministryně kultury v Topolánkově vládě Helena Třeštíková sice seděla na ministerské židli v Nosticově paláci  pouhé dva týdny (9. – 26. 1. 2007), přesto stačila za tu dobu vyřešit půtky kolem otáčka „bleskově“. Napsala do Paříže na adresu UNESCO 24. ledna 2007 dopis, v němž  naslibovala, že demontáž  krumlovské točny bude provedena do konce roku 2015. Za dva dny nato ministerský seslík opustila. Rok 2015 minul a otáčko se točí dál. 
Mela o  přemístění otáčka  neustala. Památkáři to zdůvodňovali porušením barokní osy zámecké zahrady.   Podpisová akce, která se konala, jednoznačně vyzněla pro zachování tam, kde je.    
Leccos  bylo dohodnuto, třeba že  bude vypsána architektonická soutěž na jeho novou podobu, aby bylo přívětivější k blízké rokokové Bellarii.
Mám s otáčkem letité zkušenosti a leccos už jsem o něm napsal. Naposledy v roce 2018 i tady,  a přiložil  zamyšlení známé operní režisérky Inge Švandové, která  tam inscenovala řadu oper.  Vyslovila se, aby v zámecké zahradě  zůstalo, doporučila změnu jeho podoby i velikosti. 
Letohrádek Bellarie (postavený Eggenbergy 1690–1692), který absolvuje  generální opravu,  slouží nejen jako šikovná monumentální  kulisa, ale také jako orchestřiště, šatna herců a  kulisárna. Prý  památkáři taky nejásají z toho, že jsou tam divadelníci nakvartýrování.
Nejsem profesionální prorok, ale  na otázku  kam otáčko  kráčí, tipuji  že  nikam,  setrvá, kde je.  Peníze  budou  teď zapotřebí na  důležitější věci než je barokní osa. Hodilo by se nechat ho  dosloužit. Až  klekne a   bude s ním amen, pak přemístit toto kovové monstrum  do sběrných surovin. Váží 650 tun. Koronavir mu dopřál pauzu,  nakažené však  není a nemusí být v karanténě,   potřebuje  po těch dlouhých letech oraz  a  ošetřit bolístky.
Do historie vejde, že zrovna  v této  rouškové době přišel opět  na přetřes  jeho amen a  vybudování nového  někde jinde. Ale kde, kdy a kdo to zaplatí?   To zatím není vykoumané.  Že by se to zmáklo  do roku 2023, do kdy má současné otáčko povolený pobyt,   tomu nevěřím. To Joan Brehms v roce 1958 přesně věděl, než se pustil do díla, kde  vybudovat   to první – před Bellarií. Tehdy uvezlo  60 diváků a pohonem byla lidská síla.
P.S. Když jsem dopsal tento článek, přišlo mi  na mysl, že krumlovské  otáčko má svůj osobitý  příběh.  Leccos za těch 62 let  prožilo a zakusilo. Občas mělo na kahánku, ale nevzdalo to, nedalo se a vydrželo. Tím je sympatické. Je to zajímavý námět pro seriálové ztvárnění třeba s názvem Točna. 
Jan Vaněček
českokrumlovský spisovatel
Foto z inscenace opery Rusalka před otáčivým hledištěm v zámecké zahradě  v režii Inge  Švandové

About Post Author