V jihočeském vydání MfD dne 30.11. 2018 je v článku nazvaném Cíle divadla: přilákat turisty… se vyjadřuje náměstek primátora Jaromír Talíř (KDU-ČSL k budoucnosti otáčivého hlediště v zahradě krumlovského zámku. Říká, že zachování (inovované- pozn. FM) divácké tribuny na stávajícím místě s tím, že zázemí by bylo mimo zahradu (v těsném sousedství Belarie – pozn. FM) by byl problém. Ten ale vznikl, když na začátku devadesátých let bylo rozhodnuto o tom, že stavba povolená jako trvalá, byla v kolaudačním rozhodnutí označena jako dočasná. Tam má svůj počátek diskuse „mít či nemít“ v Česku ojedinělý divadelní projekt. Proto možná ta skepse.
Problém s vytvořením zázemí pro stávající divadelní scénu, kde probíhá Jihočeský divadelní festival před beznadějně vyprodaným otáčivým hledištěm, by možná mohl nastat. Problém ale řešitelný.
Neřešitelný problém by vznikl při realizaci nápadu prodloužit zámeckou zahradu až do dnešního pustého prostoru, zarostlého náletovými dřevinami, který chce MK podpořit nákupem pozemků od soukromého vlastníka, se kterými si on evidentně neví rady. Nelze totiž přemístit genius loci, za kterým ročně do zámecké zahrady přichází již 60 let desítky tisíc diváků ročně. To, že je duch místa nepřenositelný ví každý. Že prodloužení zámecké zahrady je zásah, který nemůže nikdy projít u památky, která nese nejvyšší stupeň ochrany, to zase ví každý památkář.
Je třeba si nalít čistého vína. Odpůrcům otáčivého hlediště jde o jeho odstranění ze zámecké zahrady. V diskusích o jeho umístění na jiném místě v ochranném pásmu památky UNESCO, budou vždy hrát významnou roli negativní stanoviska orgánů památkové péče. Problémem bude i to, že na některé velmi ambiciózní nápady nebudou peníze. Svou roli může sehrát i zájem ryze ekonomický. Tím je miliardová investice do nového divadla na pozemcích, které má od soukromého majitele za desítky milionů korun odkoupit MK (viz foto v příloze). Zda by o návštěvu divadla, na louce kilometr od stávajícího výjimečného prostředí, měli zájem také diváci, o to se nikdo moc nezajímá.
Dlouhodobé diskuse mohou být ukončeny jenom tehdy, když k tomu příslušný orgán státní správy vydá rozhodnutí odpovídající veřejnému zájmu na ochranu památek s přihlédnutím k veřejnému zájmu na provozování kultury v jejich rámci. Musí to být rozhodnutí odpovídající právnímu prostředí České republiky. Odvolávání se na vzdálené autority je sice možné, ale rozhodnout musí legitimní orgány státu. O zápisu na seznam UNESCO rozhodla vláda této země, ta také je jediná aktivně legitimována k jednání s orgány UNESCO o jeho budoucnosti „otáčka“.
Zatím tato hra na „kam s ním“ vítěz nemá. Proti sobě stojí zastánci puristického přístupu k ochraně památek, a proti nim vděčné publikum konzumující kulturní zážitek v neopakovatelném historickém prostředí.
Až tyto dvě, početně nevyvážené skupiny, nebudou stát proti sobě, ale začne se jednat způsobem kdo s kým a pro co, před kdo z koho a proti čemu, může začít vznikat konečný verdikt pro tento ve světě ojedinělý divadelní projekt. Jaký bude, to už bude záležet na pádnosti jednotlivých argumentů, a odvaze k jednoznačnému rozhodnutí. To mají a musí učinit legitimní orgány ČESKÉHO STÁTU.
JUDr. František Mikeš
Autor je bývalý starosta Českého Krumlova a bývalý náměstek ministrů kultury.
Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.