Vejrovna v krumlovské hospodě U Dušků je v to silvestrovské odpoledne do mrtě naprásknutá. I prázdné sudy od piva nezejí prázdnotou. Hubení na nich sedí po dvou. Důvodem toho návalu je otevření Vejrovské klubovní kasy, jak je pokaždé na Silvestra zvykem a povinností. Obnos, jenž ukrývá, bude společně zkapalněn, což ukládají stanovy. Každý z Vejrů se na tuto slavnostní chvíli celý rok těšil. A hojná účast na této dnešní slávě odpovídá jejímu významu. Vedle nápisu na zdi: Když piješ, musíš znát míru, jinak bys toho vypil třeba málo, přibyl další: Vejrovna je dneska naším domovem. Dostavil se také vrátný z pivovaru s heligonkou. I velvyslanec spřáteleného společenství Slaměných vdovců je tu k vidění. Daroval Vejrům slamák, aby si ho postupně půjčovali a dávali pozor, aby jim ho někdo nešlohnul. Nechyběl ani místní pisálek Krásotinka, který část svého dětství strávil v polepšovně. Pochlubil se, že včera o půlnoci dopsal román pro děti s názvem Trpaslík a sedm sněhurek. A má rozepsanou báseň pro důchodce, začíná veršem: Byl pozdní večer, první sníh, jedu, jedu na saních se slaměnou vdovou Jarmilou.“ Pochlubil se, že má nyní slaměné vdovy ve svém milostném repertoáru.
V koutě na kýblu sedící dálkový chodec Karlík Žížala, který o sobě prohlašuje, že žije na nečisto ale spokojeně, se do jeho recitace zaposlouchal. Kouří cigaretku, kterou dostal od hostinského za to, že ochotně došel do sklepa pro uhlí. Druhou má za pravým uchem; přišel s ní do Vejrovny už takhle ozdoben. Chybí kominík Smejčák. Nechtěně slavil Silvestra už včera, vyčistil prej asi tucet komínů, všude mu dali panáka a sáhli si na něj pro štěstí. Dneska se asi kurýruje po té panákové námaze doma na gauči, jak moudře plácnul hajný z Podkletí, který má vždycky pravdu, protože v lese se nelže. Ve vzduchu poletuje kvinteto zvědavých much, vyhledávají si na stropě šikovný plac, kde by přistály, aby na všechno, co se tady bude dít, dobře viděly.
Obervejr Josef Moravec si napřed odběhl ulevit. Když se vrátil, zůstal vestoje a zkontroloval, zda má správně zavěšené všechny Vejrovské metály a zapnutý příklopec. Z výsledku kontroly svého zevnějšku byl spokojen, rozhlédl se a zahájil silvestrovský ceremoniál slovy: „Kde je ksakru kasa?“ Nedostalo se mu odpovědi, ani když dotaz rázně zopakoval na všechny světové strany. I ke stropu. Kukačka v hodinách chvíli vyjeveně čučela z vrátek a zapomněla strachy zakukat půlhodinu. Pouze listonoš Ochmelka, pohan, se náhle zvedl z bedny, kde usnul a přítomným rozespale sdělil, jestli ví, že je dneska Silvestr, tak by se měla otevřít Vejrovská kasa, aby bylo za co pít. Přece nebude popíjet za své nebo na sekyru. Bylo mu doporučeno usednout zpátky na bednu a nezdržovat.
Obervejr znovu pohlédl do auditoria. „Kde je pokladník Polák?“ vyslovil další záludnou otázku, neboť nebyl mezi Vejry k vidění. „Nu což, nemůže tu být kasy, když není Poláka. Kde je mu asi konec, snad se z něj nestal psanec,“ zakončil neurčitě svou úvahu veršem. Ochmelka opět povstal a pravil, že by mohl být v Polsku, když je Polák. „Víš co, pošťáku, neruš, seď na bedně a dej si nohy křížem. A jestli znovu kecneš nějakou pitomost, půjdeš stát do kouta na hanbu,“ pohrozil Ochmelkovi Obervejr a dal si na něj panáka. Vzápětí se mu přátelsky revanšoval. Pak to revanšování opakovali. Mnozí se přidali. I Karlík Žížala se připojil a dostal za to od nich cigaretku. Dal si ji za levé ucho. Tu, kterou měl za pravým, si připálil od holiče Plešatého, co má na dveřích holičství nápis: Stříhám a holím za každého počasí. Po návratu z pěší túry k němu Karlík rád zajde, chvilku posedí, pak se chopí koštěte, co lenoší v koutě. Uvede ho do chodu a zamete v oficíně i na zápraží. A když už má to koště v ruce, omete i pavučiny. Než odejde, nakoukne do novin. Zajímá ho jen, jaké bude počasí, aby se mohl zase toulat.
*
Po dohadovacím řízení, které vyvolala tlupa plešiveckých Vejrů, padlo rozhodnutí vyslat dvoučlenné komando, aby přivedlo pokladníka Poláka s kasou. Proti byl pouze ukecanej Podšívka, jenž se vyslovil, že dva komandanti pro takovej důležitej úkol je málo. Cifra je prostatik, bude muset často muset, čímž se nám ztratí spousta drahocenného silvestrovského času.
Velitelem komanda byl zvolen ve městě oblíbený ochotnický herec Gusta Moucha, který měl tu čest zahrát si ve filmu o Švejkovi. Meje si tam v potůčku nohy. Fofrem dopil vestoje pivo, aby se mu prej v kebuli rozsvítilo, kde Polák s tou kasou bydlí. Druhý dobrovolný člen komanda, účetní Cifra, se ozval, že než odejdou, chtěl by se ještě Vejrům na rozloučenou pochlubit, jak mu letos parádně dupali králíci. Obervejr ho zbrzdil slovy: „Někdy příště, cifršpióne, třeba až naprší a uschne. Zapiš si to za uši, ať na to nezapomeneš.“
Když komando vrzlo dveřmi směrem ven, uskutečnil Obervejr už dlouho slíbenou přednášku na téma Význam piva pro lidstvo a mouchy. Zdůraznil v ní zejména to, že pivo člověka obohacuje hlavně na duchu. „Kdo ho nepije, hloupne a napadají ho samý blbosti,“ vyhoupnul ze sebe úvodem. Pak se rozhlédl všemi směry, i na strop, kde se usídlily ty zvědavé mouchy, a pokračoval slovy: „Pivo lidi sbližuje, činí člověka sebevědomým, aby nevěřil jen tak všemu, co mu kdo nakuká. A mouchy se stávají po pivu odvážnějšími hlavně při vykrucování zatáček. Jsou i temperantnější a dosahují vyšší rychlosti letu. Tak se dají snadno rozpoznat od abstinujících.“
Byl za ta moudrá a užitečná slova odměněn potleskem i od pokladníka Poláka,
který nenápadně vstoupil do Vejrovny. Kasa v jeho ruce zlepšila Vejrům rázem náladu. A kromě té kasy měl i rýmu. To bylo poznat. Družstevnímu rolníkovi Mlátičkovi pak trklo v hlavě a vehementně se hlásil, že ještě než tu kasu otevřou, přednese rýmovanou báseň s názvem Rýma. Ale nedošlo k tomu. Nedočkavost Vejrů stran otevření kasy byla silnější než jeho rýmovaná Rýma.
Obervejr vyzval Poláka, aby se ujal důležité povinnosti a kasu odemkl. Všichni byli zvědavi kolik peněz, co do ní nastrkali, to za tento rok hodilo. „Ta bude, holka, pořádně napěchovaná,“ poznamenal oblíbený městský metař Alfons, který kromě pečlivého zametání chodníků je oblíbený i tím, že stírá na zdech domů a na vratech školní křídou namalované kosočtverce.
Počtářsky zdatnější Vejři bez vyznání se chystali přepočítat peněžní obsah kasy na kapalný objem sudů, láhví kořalky a metry kabanosu. Hostinský byl vyzván vypnout ventilátor, přestat klít, kašlat a plivat do blízkého plivátka, aby ho to nezdržovalo, a hejbnul s sebou. Musel zastavit i hodiny, aby kukačka nerušila při tak důležitém Vejrovském aktu, který bude následovat. Sama dala najevo, že teď ani necekne, počká a zakuká, až bude po všem.
„Nejčkon nastala tvoje velká chvíle, pokladníku!“ pronesl důležitě Obervejr. Polák poděkoval za důvěru a slavnostně otevřel kasu. K údivu všech i jeho se na jejím dně povalovalo jen pár pěťáků a deseťáků, že by nebylo ani na jedno pivo, a několik poštovních známek s obrázkem pionýrů a jedna s podobiznou císaře pána.
„To nejni možný!“ zvolal rozčileně Obervejr a poručil si zase myslivce. Tak ho to vzalo.
„Je to docela srandovní,“ pravil Polák, aby ho zbavil dalšího rozčilení. „Tohle je totiž kasa klubu filatelistů, jim dělám taky pokladníka. Zblbnul jsem to a přinesl tuhle místo Vejrovské, ta odpočívá doma pod postelí. Obě jsou si hodně podobný jako moucha mouše.“ Tím obřad otevírání kasy skončil.
*
A konečně došlo na důležitou silvestrovskou slávu. Obervejr se proto znovu ujal slova: „Vážení Vejři, máme dnes za milou povinnost jmenovat sněhuláka Jardu Čestným Vejrem. Zaslouží si tuhle poctu, čeká, chuděra, netrpělivě venku na dvorku už od včerejška. Tak jdeme na to, co říkáte.“ A nasadil si ten darovaný slaměný klobouk. Slušel mu.
Všichni souhlasně zvedli ruku. Karlík obě. Pak se odebrali na dvorek. Jarda měl z toho velkou radost a zapil ji s chutí pivem, jak vidno z obrázku. Vrátný z pivovaru k tomu zahrál na heligonku slavnostní fanfáru.
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel
Kresba Miloslav Martenek
Užitečná asistentka Simona Burdová