Do této mé nové knihy se vešlo 22 901 slov a ty se kamarádsky přičinily dát vzniknout čtrnácti vyprávěnkám. V ději některých jsem prubnul s inflačním nadhledem a covidovou fabulací zabrousit do doby dáno minulé a stvořil exhibici pohádkových postav. Byl to docela záhul.
Budete mít možnost se leccos dozvědět o vodníkovi Jankovi, který naučil na rybníku v Paďousích plavat strašidla. Začal s nimi i úspěšně podnikat. Zaúkoloval je vystrašit a vyhnat z lesa fofrem každého, kdo tam přišel s provazem, aby se na stromě oběsil. Musel ho před jejich očima zahodit a pelášit pryč. Pak ty provazy strašidla posbírala a vodník je prodával na jarmarku. Šly docela dobře na odbyt a byla po nich sháňka. Na svém kontě měla strašidla hodně zachráněných lidských životů.
Janek pro ně uspořádal závody v hodu kamenem a v běhu, jak si tolik přála. Nedostavil se pouze drak, protože ho bolely všechny tři hlavy, nejvíc ta prostřední. Zpestřením tohoto sportovního klání byla letecká akrobacie čarodějnic na koštěti.
Strašidla Jankovi vyzradila, kde je v lese studánka se živou vodou. Stal se nesmrtelným a hastrmanoval až do nedávna na Lipně.
Jak je vidno z obrázku, setkal se tam jednou v noci s Marťanem, který přiletěl v ufu na Zem okouknout, jestli tady pořád vládnou lidi nebo už konečně roboti. Co bylo s vodníkem Jankem dál, nechte se překvapit. I tím, jak tři podnikaví sourozenci Bruto, Neto a Tára založili společnost Bruneta s.r.o. Dokázali v novodobém kapitalismu mazaně podnikatelsky využít bývalou zámeckou mučírnu i hladomornu. Přihodilo se, že jedné noci je v mučírně znenadání navštívila původní majitelka zámku, sličná renezanční velkokněžna Grenadina. Při psaní o tom mě chytlo, že bych rád žil v renezanční době a liboval si taky na zámku. A jedinou mou pracovní činností aby bylo jen si zapínat příklopec. Nelákalo mě být v té době nevolníkem, co se musí plahočit celý den za pár šupů na panském poli a nechat se drábem s karabáčem v ruce blbě buzerovat.
V závěru této humorně romantické knihy je šest vyprávěnek ze současnosti, v nichž jsem si troufl představit básnířku Kláru. Na její veršovaný pokyn jsem navštívil šumavskou obec Pytlákovice nedaleko státní hranice, abych se tam poptal, co je na tom pravdy, že zdejší pivní borec Lojza Pípa se chystá překonat sto let starý šumavský rekord, který vytvořil sudeťák Biertrinker. Zvěděl jsem, že to není kec. Lojza si troufne vypít o dva tupláky víc než on, aby ten rekord byl konečně v českých rukou. Má toho hodně natrénováno. Kdyby žil mezi indiány, říkali by mu Ten trénovanej. Nechte se překvapit, jak to s rekordem dopadlo, pokud se vám to už nedoneslo od v Krumlově populární informační agentury Jedna paní povídala. Prý sídlí v bývalých kasárnách. Tohle mi jiná paní povídala. Tak nevím? Otec mi radil, že když nevím, ať se zeptám. Že není špatné otázky, špatné je se nezeptat. Udělám to v hospodě. Tam se leccos pokaždé dozvím. Minule už šamgasti věděli, kdo bude po volbách v Krumlově starostou.
Je to má dvanáctá kniha, tedy do tuctu. Snažil jsem se však, aby tuctová nebyla, a dal čtenářům šanci uplatnit svou fantazii. Ilustrace se ujal HUDr. (doctor humoris causa) Miloslav Martenek. Vyzdobil ji navíc i kresleným humorem z českého bytí.
Kniha je už v tiskárně. Pokud máte o ní zájem, zavolejte mi, prosím, na číslo 725 665 671. Budu vám ji rezervovat. Těším se na Váš telefonát. V noci nevolejte, to většinou spím a sním. Dopřejte si téhož. Ve dne budu nosit mobila trpělivě v kapse.
P.S.: Věřte, nevěřte, měl jsem takový hezký sen. Zdálo se mi, že vidím fešáckou krumlovskou dámu, jak drží v kavárně v ruce tuto mou knihu a ukazuje ji ostatním šaramantním dámám, které s ní u stolu popíjejí červené. A praví: „Holky, tuhle knížku si přečtěte, neprohloupíte. Poznáte, co se tomu Vaněčkovi zase srandovního urodilo v tý jeho kebuli. Mně se urodila po přečtení dobrá nálada.“
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel
Kresby: Miloslav Martenek