logo-krum-new

Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.

Vánoční zamyšlení

Co všechno se člověku vybaví při vyslovení slůvka Vánoce. Když jsem byl ještě kluk, byly to pro mne především vánoční prázdniny, zamrzlé  sádkové rybníky u Chvalšinské silnice, kde jsem s kamarády honil na bruslích hokejkou puk až do tmy, zasněžená stráň na Berkovce, kam jsme chodili sáňkovat, koledování na Špičáku, vánoční kapr, kterého jsem škádlil ve vaně, i tajuplné úsměvy tatínka a  maminky. A když maminka pekla vánoční cukroví, pomáhal jsem je zdobit, abych mohl ochutnat.  Ještě mne napadá  příjezd babičky, která se modlila, měla ráda černou rybu  a zpívala koledy.  Moc jsem se těšil na   vánoční stromek, jehož rozsvícení předznamenávalo, že přijde Ježíšek a přinese dárky.  S napětím jsem očekával, zda nezapomněl na něco z toho, o co jsem mu v dopise napsal. Mé chování bylo před Vánoci vzorné: byl jsem poslušný a pomáhal  rodičům, učil jsem se, abych měl pěkné známky ve škole. A co víc –  pilně jsem cvičil na housle koledy, aby si to Ježíšek s těmi dárky nerozmyslel. I proto, abych udělal babičce radost, že jsem se za ten uplynulý rok  něco v hudebce naučil, aby mi mohla dát zase deset korun a pochválit mne: „Jen tak dál, chlapče, mám z tebe radost,“ pravila ještě a pohladila po vlasech. Jednou, když neměla desetikorunu, tak mi dala dvacku.
Čas však posunul život.
Jako dospělí prožíváme už Vánoce trochu jinak. Ale stále jsou pro nás   symbolem pohody, klidu a vzájemné úcty. Štědrým večerem není jen pouhá nadílka pod stromečkem, kterou se snažíme udělat si navzájem radost, ale tou opravdovou nadílkou je úsměv na tváři a radostný pohled našich blízkých – a zvláště pak to, řekne-li někdo,  mám tě rád. A já to mohu opětovat. Takové pohlazení po duši dotváří tu opravdovou atmosféru Vánoc, na níž se budeme zase celý rok těšit.
Před dvěma tisíci let se narodilo v Betlémě děťátko, Ježíš, syn Boží. Jeho příběh se dodnes vypráví a křesťany každoročně oslavuje.  Tato radostná událost patří bezesporu mezi symboly Vánoc. Stejně tak jako návrat slunce, dárce života, jenž se vrací proto, aby prosvětlilo naší duši, vypudilo z našich myslí chlad a temnotu a nahradilo je láskou, pokojem a porozuměním.
Jan Vaněček
Autor je českokrumlovský spisovatel.

 

About Post Author