Se zájmem jsem si přečetl zamyšlení Ivo Janouška s názvem Kultura a kulturní instituce by měly vytvářet produkty a ty produkty by měl cestovní ruch obchodovat.
Úvodem mne napadá, že kultura je péče o duši. Johann Wolfgang Goethe tento pojem rozšířil a zařadil ke kultuře také způsob oblékání, stolování, dokonce vědu, umění a vzdělanost. Kultura zahrnuje všechno to, s čím se člověk nenarodí, co se se musí naučit, co sám nevytváří, ale návyky a respektováním tradice přejímá od starších. Pokud tak činí, lze to pak nazvat kulturnost. Kulturní lidé se chovají spořádaně, slušně a ohleduplně, mají úctu k dílům svých předků a pečují o ně. Jenže lidská společnost není nikdy orchestr, jen samí sólisté. Je tedy tu více, tu méně kulturní podle toho, jací jsou v ní lidé.
Český Krumlov je architektonický skvost zapsaný v seznamu UNESCO. Dříve býval divadelním městem, nyní se stal festivalovým. Ročně ho navštíví přes milión turistů. A přibývá jich. Je tady co vidět a obdivovat. Nicméně jeho kulturnost nevytváří jen zámek, galerie, festivaly a slavnosti, důležitou úlohu sehrává i pořádek a čistota prostranství, chodníků a ulic, veřejných WC i chování personálu v restauračních a ubytovacích zařízeních. Důležité je rovněž, aby ve městě nevládl nekulturní chaos, myšleno, zácpy, fronty – a rámus, zejména v nočních hodinách, kdy se městem promenádí opilí vodáci z hospod a je jim do zpěvu.
Co mě ještě napadá: V Českém Krumlově chybí kulturní dům, hodil by se. Dobrým počinem by bylo, aby na parkoviště u zámecké zahrady na jaře a v létě zajížděl malý autobus městské dopravy. Hlavně senioři by to uvítali, i maminky s malými dětmi, neboť z města je nutno vyšlápnout pořádný kopec. Rádi by se prošli barokním zámeckým parkem, pokochali nádhernou přírodou, upravenými záhony a četli si tam třeba v klidu knihu. Před maturitou jsem se tam chodil učit a často i randit. Ulevilo by se tím autobusem také zčásti návalům na průchozích nádvořích zámku. Mnozí návštěvníci města by tuto službu přivítali, láká je vidět in natura otáčko, ale vadí ten kopec.
Kdysi se v altánu městského parku konaly v létě promenádní koncerty. Byl o ně zájem. Pro turisty by to jistě bylo lákadlo, naředil by se jejich počet v centru. Koncerty bývaly také v již zmíněné zámecké zahradě. V roce 1946 tam například hrála i Česká filharmonie Mou vlast, dirigoval ji Rafael Kubelík. Ve městě máme tři divadla: městské, barokní na zámku a otáčivé v zámecké zahradě. To nemají ani mnohá větší města. Pokud jde o hudební festivaly, důležitá je pestrost jejich programů. Ne všichni lidé mají v oblibě vážnou hudbu. Pamatuji konání folkového festivalu v prostoru bývalé letní jízdárny zámecké zahrady.
Naši předkové zanechali v Českém Krumlově dobrou kulturní tradici a současníci mají tak možnost se inspirovat. A přicházet s novými nápady, osvěžit stereotypy. Žije zde dost talentovaných lidí, kteří umí vytvořit smysluplnou kulturní akci. O Český Krumlov mají pochopitelně zájem i mnohé profesionální ansábly. Je tedy z čeho vybírat. Příkladnou organizátorkou a řekl bych i mecenáškou krumlovské kultury je paní Helena Plachtová. Zaslouží si alespoň takto poděkovat. Leccos se daří také v klášterech, snaha je viditelná, získává to na popularitě.
Jan Vaněček
Autor je českokrumlovský spisovatel