Uvádí se, že 2. srpna v roce 1309 Jindřich I. z Rožmberka, syn Petra Voka, signoval listinu, v níž označil Krumlov za město. Postupně se pak v něm uvelebili drobné živnosti a malé krámky v úzkých středověkých uličkách. Nápisy a vývěsní štíty informovaly kolemjdoucí, co si tam můžou nakoupit. Byly to hlavně potraviny, řemeslnické potřeby a hospodářské nářadí, ošacení, obutí i proutěné a dřevěné výrobky. A tak tu byl krámek vedle krámku plný zboží, které čekalo na svého kupce. Takové seskupení obchůdků, hlavně v centru města, působilo dojmem pestrého bazaru a dávalo městu středověký ráz. Většina cedulí na nich i živnostech byla psána v němčině.
Obchodníci si zde žili poměrně dobře, neboť Šumava byla osídlena a lidé rádi jezdili do Krumlova nakupovat i prodávat. O výročních a týdenních trzích se město hemžilo venkovskými návštěvníky.
*
V polovině sedmnáctého století žilo ve městě méně než tisíc obyvatel. V roce 1786 už se tento počet zvětšil na 3237 a bylo zde 520 domů. O století později tu bydlelo 8676 obyvatel a domů bylo 796. Uvádí se, že před druhou světovou válkou (1939) počet obyvatel trochu klesl na 8510. Ale po nacistické anexi tu zůstalo pouze tři sta padesát Čechů z původního počtu téměř dvou tisíc. Tedy pouhá čtyři procenta. Převážně tu bydleli za okupace a během války Němci.
*
Počátkem dvacátého století bývalo ve městě dost hospod, na náměstí kupříkladu hostinec U Slunce, zájezdním hostincem byl hotel U Města Vídně. Česká menšina se setkávala v hotelu Růže, který patřil Českokrumlovské záložně. Konaly se tam schůze českých spolků, hrálo divadlo, pořádaly plesy, společenské, kulturní a vzdělávací programy. Hotel byl vyhledáván českými turisty, mohl ubytovat 140 osob. V letním období hrála na působivě osvětlené terase nad Vltavou hudba. Populární byla kapela Rudiho Tschunka. Lidé tam rádi chodili za zábavou. V hotelu sídlil také sekretariát Národní jednoty pošumavské, která pomáhala svým vlivem získat Čechům práci.
Českou věc v obecním zastupitelstvu obhajoval především Jan Jakeš, který byl po několik let náměstkem starosty, stejně tak advokát JUDr. Josef Šmiraus.
Němý film byl v Českém Krumlově prvně promítán před první světovou válkou v sálu Nové hospody , zvukový film poprvé v roce 1933.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 bylo v Krumlově zvoleno v listopadu městské zastupitelstvo a starostou JUDr. Karel Tannich, povoláním schwarzenberský archivář. Stalo se tak z popudu starosty Čtenářské besedy a ředitele Českokrumlovské záložny Josefa Engela a učitele Rudolfa Maříka, jednatele tohoto čtenářského spolku.
V té době byly v ulicích města prvně k vidění motocykly a automobily. Rozhlasové vysílání prvně uslyšeli Krumlovští v roce 1924. Bylo to vysílání Radia Wien. Oblibě mezi mladými se těšily odpolední taneční čaje, které se konaly v sálku na Nové hospodě. V módě byly tzv. shimmy tance. A k tomu patřilo i stylové oblečení děvčat i chlapců.
*
Ze sportů se těšil oblibě fotbal a zájem začínal být také o lyžování. Koncem dvacátých let začala výstavba městské plovárny u Chvalšinské silnice. Starostou města byl v té době holič Karel Anzeletti. Stavbu prováděla teplická stavební firma Wayss & Freytag. Jejím zástupcem v Českém Krumlově byl inženýr Březina. Náklady na výstavbu činily téměř půl milionu korun. Byla postavena podle vídeňského vzoru, budovy byly dřevěné. Do velkého bazénu pro dospělé se vešlo 860 kubíků vody. Dětský bazén měl velikost 6 x 8 metrů a hloubku 60 centimetrů. Městská rada plovárnu pronajímala nájemcům, kteří ji provozovali. Po válce ji spravoval Sokol.
Roku 1930 byly vybudovány vedle této plovárny tři tenisové dvorce s pískovým povrchem, oplocení a dřevěné kabiny. Část finančních prostředků na stavbu věnovali místní podnikatelé, kteří hráli tenis a měli zájem, aby byly ve městě nové hezké dvorce. Zbytek uhradilo ze svého rozpočtu město. To také převzalo sportoviště do správy. Tenisový klub měl asi třicet členů, hrály tam i ženy a mládež. Mezi průkopníky tenisu ve městě patřila dcera lékárníka Hersch-
- V zimním období sloužily tenisové dvorce i jako kluziště a hokejové hřiště.
U sokolského cvičiště bývala na Chvalšinském potoce také plovárna. V místě cvičiště tam byl později postaven zimní stadión a u Fialkové ulice krytý plavecký bazén s příslušenstvím. Ročně ho v této době navštěvovalo 78 tisíc lidí. Ale letos sedmého srpna vyhořel. Naproti němu je postaveno nové gymnázium s internátem.
Také fotbal se začal hrát místo na hřišti v Rozsypu na novém fotbalovém a atletickém stadiónu u Chvalšinské silnice. Je tu toho hodně nového k vidění.
A ještě něco: v roce 1909 proběhly v Krumlově velkolepé oslavy 600. výročí založení města. O sto let později se konaly podobné oslavy k sedmistému.
*
V období německé okupace se město jmenovalo Krummau an der Moldau (česky Krumlov nad Vltavou) a náměstí Adolf Hitler-Platz. Američany bylo město osvobozeno po skončení druhé světové války. V pondělí 7. května 1945 v půl osmé večer přijel na náměstí džíp se třemi americkými důstojníky a střední tank s osádkou šesti mužů, z nichž dva byli černoši. Ve městě byly vyvěšovány bílé prapory. Důstojníci se odebrali na radnici, kde dlouho jednali s německým starostou dr. Schönbaurem. Následujícího dne Američané město obsadili. Krumlovští Němci vyměnili bílé kapitulační vlajky za americké.
Prvním velitelem americké posádky byl kapitán J. H. Doherty, posléze ho nahradil plukovník Roy Hagerty. K odchodu Američanů z města došlo po slavnostní vojenské přehlídce na náměstí 25. listopadu 1945. Plukovníku Hagertymu bylo uděleno čestné občanství. Koncem roku 1945 měl Český Krumlov, tak už se jmenoval, čtyři tisíce obyvatel.
*
Z Českého Krumlova došlo jako i na jiných místech k odsunu Němců. První transport byl zde vypraven 26. února 1946. Němci, určení k odsunu, byli na nádraží naloženi do vagónů. Před tím je soustředili v kasárnách. Jely dva vlaky po dvaceti vagónech. Celkem bylo toho dne z našeho města odsunuto 334 německých mužů, 705 žen a 161 dětí. Cílovou stanicí byl Furth im Wald v Bavorsku. Odtud byli lidé a rodiny rozděleni do dalších míst a ubytováni. Jízda vedla přes České Budějovice a Plzeň. Uvádí se, že v roce 1946 bylo z Českoslo-
venska odsunuto přes dva a čtvrt milionu Němců. Nutno ještě dodat, že mnoho německých lidí se usadilo kolem Chvalšinského potoka a čekalo, až bude moci prchnout z Krumlova.
*
Nyní má Český Krumlov dvanáct tisíc obyvatel. V počtu mužů a žen je to tak půl napůl. Patří mezi ta města v Čechách, která si zachovala středověký ráz. Láká turisty historickou malebností. Procházky v něm jsou bohaté na podívání a zážitky. Je tu mnoho zajímavých míst. V letním období k nám přijíždí hodně turistů, uvádí se, že jich bývá milión, a díky řece Vltavě, která městem protéká, sem přiveslují do kempů i vodáci. Kromě zámku s barokní zámeckou zahradou je navštěvovaný Kostel svatého Víta, klášter, městský park, muzeum, Křížová hora s kaplí ve výšce 623 metrů a s pěkným výhledem na krumlovské panorama.
Vede k ní poutní cesta. Za podívání stojí model města vystavený v Regionálním muzeu i další muzejní pozoruhodnosti.
Oblíbenými výletními cíli v okolí jsou: hora Kleť, nejvyšší vrchol Blanského lesa (1087 m), odkud jsou za jasných podzimních dnů hezky vidět vrcholky Alp. V nedaleké Zlaté Koruně je možno v klášteře spatřit gotický deskový obraz Zlatokorunské madony.
*
Kulturní život je v našem městě velmi čilý. Máme tři divadla: městské, v areálu zámku otáčivé a barokní, veřejnou knihovnu s čítárnou, kino a muzeum. Každým rokem se pořádají na náměstí Svornosti opět Slavnosti Růže s bohatým kulturním a zábavným programem. Na jejich obnovení se ochotně podílela režisérka Inge Švandová-Koutecká, zasloužilá umělkyně, se svým manželem Vlastimilem, scénografem. V roce 1991 se přistěhovali do našeho města.
I Svatováclavské slavnosti mají svou tradici. Pravidelně se také pořádá v pivovarské zahradě Mezinárodní hudební festival. A Barokní noc na zámku, jež se koná v celém areálu, je jedinečným zážitkem a závěrečnou tečkou Festivalu komorní hudby.
*
Říká se, že Český Krumlov je městem pod věží. Jeho dominantou je zámek a zámecká věž s hodinami. Naskýtá z ochozu nádherný výhled na celé město do všech stran. Lazebnický most nad Vltavou pod ní spojuje Latrán se Starým městem. Na snímku v pozadí vyčnívá ještě další věž. Ta je součástí gotického křesťanského kostela postaveného v letech 1407 – 1439.
*
V minulosti v korunách stromů barokní zámecké zahrady hrávali skrytí knížecí muzikanti, na rybníčku se konaly benátské noci. V roce 1768, kdy zámek i zahrada patřily již Schwarzenbergům, zazářilo tady 2600 lampiónů a noční radovánky provázel velkolepý ohňostroj na počest sňatku panstva.
Nyní se v zámecké zahradě s každoročně koná Jihočeský divadelní festival. Prvně to bylo v roce 1947. Herci Jihočeského divadla (JD) zde v červnu uvedli Shakespearův Večer tříkrálový, v následujícím roce Jiráskovu Lucernu a další Shakespearovu činohru Kupec benátský. Diváci seděli na lavičkách. Pak byla deset let pauza. Scénograf (JD) Joan Brehms přišel ale s nápadem instalovat před zámecký letohrádek Bellárii takzvanou točnu, vyrobenou ze dřeva, tehdy asi pro šedesát diváků. Po roce už tam stála větší se čtyřmi stovkami sedadel. Pohonem pro otáčení však byla stále jen lidská síla: vojáci, hasiči i studenti. Já jsem to byl taky vyzkoušet a přivydělat si za otáčení s ní.
V roce 1960 dostalo otáčko, jak se mu začalo říkat, novou podobu, a poháněné elektromotorem. Počet sedadel rozšířen na 550. Po přestavbě v letech 1988 – 93 má nyní kapacitu 644 sedadel (viz foto). V provozu je od června do září a osmdesát představení Jihočeského divadla navštíví přes padesát tisíc diváků. Jezdí sem až z daleka.
*
Historické centrum bylo v roce 1963 vyhlášeno městskou památkovou rezervacía od roku 1992 je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Nejedná se však jen o péči o památky, aby zůstaly zachovány také pro příští generace. Úkolem managementu města je též setkávat se a diskutovat s občany, vysvětlovat, volit vhodná témata, vyslechnout jejich mínění a názory, získávat od nich zajímavé nápady i rady.
A co čeká náš Krumlov? Jeví se mi samé krasotinky: bude se mít na věky stále čím pyšnit. Napadá mne, vážení Krumlováci, že co si máme vždy po ránu přiobléci, abychom se mu líbili, to je úsměv.
Autor: Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel a rodák
Spolupráce: Simona Burdová, studentka